Musíme se snášet

27. 10. 2022|Posted in: Společnost

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Musíme se snášet

To, že jsme my Češi jiní, než dejme tomu nějací Asiati, Afričani, Američani a jiní pro nás exotičtí lidé, je pro každého naprosto jasná a běžná věc. To je samozřejmost, nad kterou se nepozastavujeme. Oni lidé žijí v jiných světových končinách, prošli si rozdílným historickým vývojem, mají odlišné životní podmínky, a tedy ani nemohou být stejní jako my. Těžko třeba očekávat, že bude černoch, který stejně jako všichni jeho předkové žije v jednoduché chýši někde uprostřed pustiny, stejně vzdělaný jako někdo z Prahy, a stejně tak je těžké očekávat, že dejme tomu někdo z nejvyspělejších asijských zemí bez brblání akceptuje u nás běžné zpoždění vlaku, pokud u nich doma i za zpoždění v řádu sekund mnohdy ‚padají hlavy‘.

Každý člověk je prostě jiný. Ale to nejen v globálním měřítku. Navzájem se lišíme i my Češi jeden od druhého. Kdo je z města, ten vede aspoň trochu jiný život než vesničan, vysoce vzdělaný člověk má jiné priority než ten, kdo třeba ani nevychodil zvláštní školu, muž pohlíží na svět jinak než žena. Lišíme se i podle toho, jak nás utváří naše profese, naší přátelé, rodinné a majetkové poměry a třeba i rasa, o čemž se u nás sice raději nemluví, ale fakt přesto zůstává faktem.

A co to znamená? Pochopitelně to, že se my lidé navzájem různě snášíme. Vrána k vráně sedá, jak se říká, respektive sytý hladovému nevěří. A tak sice tvoří náš národ jednu více než desetimilionovou společnost, v níž ale nevychází všichni se všemi. Každý si hledá za druhy a partnery ty, s nimiž je mu dobře, a bez zájmu míjí ty, mezi něž by nedokázal nebo nechtěl zapadnout. Není na tom nic nenormálního. Naopak – je to běžná věc. A to bychom si měli všichni bez výjimky uvědomovat.

A co by to pro nás mělo znamenat? Třeba i to, co se dnes oficiálně ‚nenosí‘. Že by nikdo neměl nikoho nutit do vztahů, které mu nejsou po chuti. Pro společnost je vždy přínosnější, když tu spolu někteří lidé nekomunikují a i v těsném kontaktu se ignorují, než když se v nich vnucováním povinného přátelství jenom pěstuje skrytá nenávist. Jež nemusí zůstat navždy skrytá.